20. 1. 2023
Babička
Moje nejmilovanější osoba všude, moje babička, se kterou bydlím, je nemocná. Už dlouho předtím jí nebylo dobře, tak jsem se starala o domácnost povětšinou já - myla jsem nádobí, starala se o slepičky, jak o princezny, jen v okolí řádí kuna, tak i přesto nemají vajíčka, až teď jsem je začala na večer zavírat (ještě i mají tepleji), a ráno pouštět. Dávám jim správně zrní, naučila mě to moje milovaná babička.
Pak šla babička k lékaři do nemocnice, a tam ji řekli, že musí na operaci slinivky sondou, že tam má nějaký nález. V pátek nastupovala, w byla tam asi týden.
Pak přijela, dva dny z nemocnice jí bylo dobře, ale pak se to zhoršilo, ale teď už třetí dny se to zase zlepšuje (asi výsledky té operace). Pomalu začala jíst, protože měla žlučníkové kameny, a podrážděný žlučník a slinivku, i žaludek, tak se jí všechno vracelo. Dneska se dokonce poprvé vysprchovala (dobrovolně), tak asi se nám to nezdá, a opravdu se to zlepšuje, ale nechceme to zakriknout, hlavně babička.
Starám se tedy celou dobu o nemocnou babičku, co půl hodiny jsem ji kontrolovala, když mamka byla v práci, dnes už si tam dala cedulku, i když je plesová sezóna, a má hodně lidí.
A co já?
Dnes jsem nakrmila slepičky, umyla nádobí, ještě že včerejška, protože jsem nemohla večer, protože babičku ruší triskani hrnci, to mi řekla. Dál jsem umyla sporák, kuchyňskou linku, vytřela jsem babičce obývák, pak jsem vyměnila saponát, a umyla jsem podlahu u kamen a v kuchyni, koupelně, chodbě a na toaletě. Pak jsem vynesla koš, uklidila jsem si v kuřárne, vyhodila nedopalky do popelnice. Zašla jsem babičce do obchodu pro jahodový kompot, protože už má na něco chuť. Sobě jsem za vlastní se peníze ko už pila malou jihlavanku.
Maminka hostila, a utíkala prach na poličkách a předmětech. A ještě nějaké věci dělala, naskrakala brambory na oběd, uvařila, osmazila na pánvičce vajíčko. Já nemám hlad.
A mezitím přijela pani Vlaďka - terapeutka, a jako odreagovacku jsme šly na dolní konec vesnice a zpátky, což je tak 2-3 km. Došly jsme ke hřišti, prý ať mě může na poradě pochválit. To abych se rozchodil a, rozcvička a taky provětrává, protože teď všechen čas trávím doma a na zahradě, ale na procházky nechodím, q cvičit to na výjezdech do města, je špatně. Procházka mi udělala moc dobře, byla relaxační, odreagovala jsem se na ní. Musím ještě napsat paní Vlaďce, že už mi nedělá problém nejenom pohled do dálky, ale že už zvládám frmol, tedy hodně aktivity. Dříve jsem se musela uklidňovat a zpomalovat, a odreagovavat, a teď se nastartují a jedu a s ničím takovým problém nemám. Takže se uzdravuji.
Takže tak to teď u nás vypadá každý den. Chodíme si vykládat s babičkou, jíme a pijeme kávu v obýváku, kde má postel.
Šťastný závěr
Já ale prostě cítím od začátku, že se babička uzdraví. Koneckonců kdo již v tom věku nemá nějaký zdravotní problém. Jasně, že jsem měla strach, ty tři dny, co jí nebylo dobře, a i teď. Ale já cítím, že se uzdraví, prostě to vím. Já jsem si to vypřála, protože babičku miluji. A také mě toho musí ještě moc naučit. Samozřejmě, že nebude už nic dělat! Ale slíbila, že mi ukáže, jak se čistí výběh od slepic a kurník, ona mi bude jenom říkat, q já to budu dělat. Musí mě naučit, jak se starat o zahrádku.
Cítím, jako osud, jako věštbu, jako uklidňující sílu, že se uzdraví. Mám to v sobě, je to takový uklidňující pocit. A tak to určitě babička přežije, a uzdraví s! Ale teď jí není dobře, prostě není.